Aardvark

Byl jsem tam s pocitem člověka, který je takříkajíc „u toho“. Při vystoupení z auta trochu pobavili kluci, kteří před klubem hledali Melodku pomocí džípíesky a trochu pomrzely schody nahoru, co už. Uvnitř divná směska knižních pan, starých pánů s brýlemi a Darkthrone pekla různých ročníků s přesahem k Summoning či Bathory. Chvilku se bavím tím, že všechny ty loga ještě rozpoznávám, ale ne moc dlouho. Lidí bylo poskrovnu, ale čekal jsem, že to ještě trochu zhoustne, což se za nějakou hodinku i stalo. „Národní satanista“ se tedy křtil za přítomnosti kladenských Gorgonea Prima, opavských Coronach, zhruba osmdesáti lidí zdaleka ne jen z metalové komnuity, Gaahla a autora Erlenda Erichsena známého pod uměleckým pseudonymem Sersjant, pod kterým se podílel třeba na desce „Incipit Satan“ skupiny Gorgoroth.

Začalo to všechno něco po osmé Wagnerovou skladbou "Jízda Valkýr" puštěnou do červeného světla a mlhy. K mému údivu ovšem nevylezli ufoni z Kladna, nýbrž pořadatelka Alice Týnská, Erlend Erichsen a Eivind Espedal alias Gaahl. Alice nejprve obě persóny formou krátké biografie představila a poté se Erichsen rozpovídal o středobodu sobotního dění – románu „Národní satanista“ z prostředí norské blackmetalové scény vydaného v České republice prostřednictvím nakladatelství Host. Ke slovu se dostal i jinak poměrně tichý Eivind Gaahl – odpovídal na několik otázek týkajících se inspirace, počátků i norské scény jako takové. Milou perličkou bylo i čtení z románu, které k mému údivu nedopadlo vůbec zle.

Světla pohasla podruhé, na čase byl hluk. Opavští Coronach se s ničím nemazlili a hrnuli do davu přímý, staroškolský black metal. Warpainty, hřebíky, řezavé kytary, nelidský křik a skladby jako „Ve jménu víry zvrácené“ nebo „Ohnivé kladivo“ mluvily jasnou řečí. Dobře si pamatuju výňatek z knihy, kdy hlavním hrdinům připadala blackmetalová hudba studená a syrová jako norská příroda. Poetická představa... Já ten dojem neměl, vlastně ani žádný jiný, už jsem mimo tuhle scénu asi dlouho, jsou to jen vzpomínky. Posledním trackem setu Coronach byla skladba „Incipit Satan“, kterou svým nemocným projevem opentlil sám Gaahl.

„Ortodoxnější a řekněme oldschoolovější fanoušci odcházeli od pódia nespokojení.“

Krátká přestávka, která následovala, sloužila k autogramiádě obou slavných pánů, mohli jste si nechat podepsat zakoupenou knihu (dostupnou na místě za příjemný peníz) nebo nějakou tu reliikvii od Gorgoroth z vlastní sbírky, čehož návštěvníci akce hojně využívali. Zároveň už se pomalu otvíral prostor pro druhou účinkující kapelu.

Scéna se opět zahalila do mlhy a v UV světlech se objevili H a R. Vesmírné kostýmy působily velmi stylově a vkusně doplňovaly EBM notně říznutý black metal nového tisíciletí. Ortodoxnější a řekněme oldschoolovější fanoušci odcházeli od pódia nespokojení, ti otevřenější se dali do tance v zběsilých elektrorytmech. Dočkali jsme se např. hitové „Blast Furnace“ z předloňské desky „Black Coal Depression“ nebo novinkové „Steeldust Cocaine“. Pro mě osobně forma GP trošku předčila její obsah, nejspíš to ale bude opět otázka osobních preferencí anebo i celkem neučesaného zvuku po dobu celého vystoupení, který nedal příliš vyniknout elektronické části jejich hudby. Faktem je, že set měl energii, spád a nebylo tak příliš co vytýkat. Svěží záležitost.

fotografie: Michal "Dufaq" Horna