Aardvark

Na všech třiceti pěti zastávkách po Evropě se podílí američtí thrash-deathoví Solace of Requiem a holandští Prostitute Disfigurement. Pozici speciálního hosta pro Českou republiku přijali hronovští Tortharry. Ti zahráli s ohledem na obvyklé pozice netradičně jako poslední, na místě hlavní kapely. Prozaicky by se dalo spekulovat o tomto zařazení z důvodu blížící se svatby Gora. Žel, jak tomu obvykle bývá, důvod je mnohem prostší a spočíval v problémech s přesuny aparatury.

Tříkytarový kvartet Solace of Requiem pouštěl bez milosti hrůzu na hrstku diváků a po prvních pár kouscích bylo zřejmé, že večer bude velmi vydařeným zážitkem. Technicky zajímavé melodické pasáže propracovaných písní daly vzniknout honosně temné atmosféře. Set ilustroval průřez letitou tvorbou od prvotin s vznikem někde v roce 1993 do současnosti. Celkové nasazení kapely pečetil parádní zvuk. Někteří z diváků překonali neochotu anebo snad stud a v závěru podpořili účinkující výraznějším headbangingem.

Vrcholem večera pro mne bylo vystoupení Prostitute Disfigurement. Kdysi brutalmetalový, dnes „klidněji deathový“ kvartet vedený charismatickým growlem byl skutečným balzámem. V předvedeném setu byly písně vybírané tak, aby ukázaly veškerý um kapely a to se rozhodně povedlo. Drtivé riffy zdobily melodické vyhrávky a přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomil monotónnost, bylo zaveleno k obratu. Následovala nová pasáž odhalující dosud nezmíněná kraniální zákoutí. Myslím si, že někteří diváci, co přišli pouze na Vomitory a zachytili až závěr tohoto setu, své absence zalitovali.

„Zároveň jsem se dověděl, že ke konci listopadu by měl být zveřejněn headliner Deathfestu 2012, a že se prý rozhodně máme na co těšit.“

Vomitory byli jednoznačným tahákem večera. Skalní příznivci, kteří přišli pouze na tento set, množství přítomných takřka zdvojnásobili. Přestože Vomitory vyrazili na turné s novou deskou, jak jsem uvedl v úvodu, set tvořily hitovky celé éry. Z druhého LP „Redemption“ zazněla stejnojmenná pecka, dále „Flesh Passion“ (2007), etuda o démonech „Possessed“ (2009) a za projevené nadšení byli diváci odměněni přídavkem v podobě „Chaos Fury“ (2002). V průběhu se objevil i pařící kotel a vůbec se rozšířilo všeobecné nadšení. A aby byla nekompromisní atmosféra dokonalá, stylizovali Vomitory growl zastřeně, že zněl jakoby z pomocných reprobeden.

Nasycena severskou smrtí většina diváků odešla, takže na závěrečné Tortharry jich zůstala sotva polovina. Jak jsem avizoval na začátku, došlo k přestavění celých bicí a obměně další aparatury. Kluci přítomným za účast poděkovali a spustili kanonádu. Podobně jako předchozí Švédi zahráli kousky z různých období, ale samozřejmě většinu z „Beneath“. Celá parta působí jen o kousek kratší dobu než Vomitory a teď v prosinci oslaví dvacet let. Zároveň jsem se dověděl, že ke konci listopadu by měl být zveřejněn headliner Deathfestu 2012, a že se prý rozhodně máme na co těšit. Veškerá produkce večera se nesla na apartním zvuku, přesto se mi Tortharry zdáli kapánek přebuzení.

fotografie: Tomáš Šrejber