Recenze
Rozhovory
Pokud lze o nějakém americkém hudebníkovi říci, že se k nám rád vrací na koncerty, pak je to Andy Bothwell, který si coby fanda gangsta rapu dal někdy na střední jméno Astronautalis. Jeho desky jsou stále pestřejší, od hiphopu pořád více míří k pestrým podobám něčeho, co se u nás trochu nesourodě nazývá písničkářstvím. A jeho koncerty? Kdo jednou byl, taky se nepřestává vracet.
Švédská formace Vildhjarta je jedním z předních a nejzajímavějších objevů rostoucí djentové scény. Není to ani tak tím, že by se vezla na módní vlně, ale během několikaletého snažení si vytvořila svůj vlastní pohled na žánr. Jako u mnohých jiných lze i zde najít silné ovlivnění Meshuggah, ale taky snadno nacházíme jedinečné atmosféry.
Pokud se na české scéně, řekněme, emo hardcoru o někom poslední rok, dva usilovně mluví, jsou to liberečtí DROM. Horečně koncertující kapela sice nehraje úplně nejpůvodnější muziku, což je ale úplně jedno, protože tuto případnou výtku zcela smazává autentičnost a působivost jejich počínání.
Když se mi podaří probudit v nedělní poledne přátele s kocovinou, kteří se zapomněli vypnout na opilou noc mobil, říkávám si: „Jejich chyba!“ Když jsem takhle vzbudil Steva von Tilla, který navíc nevyspával lahvinku, měl jsem výčitky. Už proto, že jsem byl jeho předčasným budíkem v pracovní den, který značí jeho cestu z lesů do města a do školy, kde učí.
„Nechce se věřit, že Insania slaví pětadvacet let,“ honilo se mi hlavou, když jsme s Polym pracovali na tomhle rozhovoru, ale pak jsem se zdráhal tuhle frázi použít právě u materiálu o kapele, která se frázím brání anebo je bere jako rukojmí své kreativity.
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- následující ›
- poslední »
