Aardvark

Druhá čtyřskladbová nahrávka „7 Cuts“ naznačuje, že se Sic.Engine zřetelně posunuli, že jim jde o nálady více než o agresi a že touží po tom, aby jejich skladby neměly hluchá místa. Tyto ambice se jim daří naplňovat, ovšem nikoliv bezvýhradně: předně je zde škodlivý provizorní zvuk, který nedá vyniknout tomu, jak se kapela snaží o stálý tah svých skladeb. Tomu zřetelně napomáhá neustálá emocionální vypjatost, zajišťovaná čistým i growlujícím zpěvem a snesitelná díky slušné proměnlivosti a vývoji. Písně si ale říkají o ještě silnější pěvecké provázání, ideálně v duchu „Irreversible Shift Beneath the Cortex“ – takto totiž vyznívají až příliš jednotvárně.

Místy je až s podivem, jak se kapela, která se orientuje na vyloženě současný zvuk, emocionálně přibližuje klíčovým interpretům moravské rockové melancholie, jako jsou Dying Passion či Sad Harmony. Což je dobré brát jako pochvalu, neboť zmínění hudebníci dokážou – podobně jako Sic.Engine – jít až do jádra věcí.