Aardvark

Proč Social Party, pánové?
To byla zajímavá scénka. Nejprve jsme začínali jako Zvuková terapie (protože se mi líbili Soundgarden a Therapy?) a zkoušeli kousek od centra Opavy ve zkušebně pro veřejnost, kde každá kapela hrála hodinu týdně. Když nás po hodině vyhodili a nám se ještě končit nechtělo, vytáhli jsme kytary na ulici a rozjeli celkem slušný mejdan. Koupil se krabičák a pár lidí nám házelo nějaký drobný do futrálu, což tehdejší bubeník okomentoval slovy: „Ty jo, tak to je dobrá sociál párty…!“

Nedávno u nás vyšla recenze na vaše nejnovější CD „Prolomit ledy“. Jak se mu daří? Je na dobré cestě se vyprodat jako to minulé?
Tentokrát jsme se víc vrhli do propagace desky, takže na ni vycházejí všude možně recenze, ale asi jsou moc dobře napsané, protože jim lidi tak pevně věří, že už nemají potřebu si desku koupit. Ale to bychom lhali, pořád se prodává, sice pomalu, ale zájem je…

Recenze to ale nebyla úplně pochvalná, mrzí vás takové nebo vás motivují do další a lepší práce?
Poctivě si u kafe před zkouškama všechny aktuální recenze předčítáme, rozebíráme a analyzujeme, kdo to napsal, proč to napsal, kdo si ten web nebo časopis čte a podobně. Tu z Aardvarku jsme rozebírali celkem dlouho. V něčem jsme redaktorovi Olivovi dali za pravdu, v něčem zase ne, ale tak v podstatě jsou ty, řekněme, negativní recenze taky dobrý.
Můžeš se zamyslet, jestli děláš něco špatně, co bys udělala jinak... Ukazujou ti tvoji muziku optikou, kterou by ses na ni ani dívat třeba nedokázala. Nicméně četli jsme si i recenze, ze kterých jsme vyšli jako soustružně sehraná tvrdá, zkušená a světem protřelá kapela. No, a pak se v tom vyznej. Zatím nám připadá, že hůř nás recenzují metaloví a do tvrdších stylů hození redaktoři – což je v poho, protože black, grind ani death hrát asi nikdy nebudeme.

A co až moc kladné recenze, zvedají vám ega?
Zas tak moc ne... Anebo jo! Chlubíme se jimi. Zajímavé je, že se většině recenzentů líbí ty písničky, které považujeme za slabší. Ale jinak jsme rádi, že se recenzentům daří vyzdvihovat věci, které jsme čekali (a doufali), že vyzdvihovat budou. Například zvuk, se kterým jsme si (teda hlavně Ilič) vyhráli.

„Kapela je skvělý, ale taky drahý koníček, takže jsme rádi, že můžeme cestovat a poznávat nové lidi.“

Jak moc je album cestopisné? A povíte nám nějaký zajímavý příběh z těchto cest, viděli jste například hrabáče, který dal Aardvarku jméno?
Toho, myslím, ne, ale viděli jsme v Canterbury sovu, která nás pozorovala ze střechy baráku. Když jsme si ji vyfotili, zjistili jsme, že je z plastu. To, že je deska cestopisná, říkáme ze srandy, protože když jsme si ji pouštěli cestou ze studia v autě, zjistili jsme, že tam je spousta různorodých hudebních motivů – „Mantra“ (Indie), „Spanish Pub Rhapsody“ (Španělsko), „Southern Comfort“ (Nashville)…

Co říkáte na občasné přirovnávání Social Party k Lvmen? Pamatujete tuhle legendární českou kapelu?
Samozřejmě pamatujeme a přirovnání k takové legendě nám určitě hodně lichotí. Na druhou stranu jsme se nikdy nesnažili hrát jako Lvmen, takže nás to vždycky zarazí, ale je to fajn.

Lvmen byli vždy dost tajemní. Aby se člověk dozvěděl o jejich vystoupení, musel hodně pátrat a vlastně ani teď se neví, zda jsou již minulostí nebo se můžeme po tragickém úmrtí jednoho z členů ještě těšit na novou sestavu. I mnoho dalších kapel podobného ražení na internetovou propagaci moc nesází. To vy naopak máte kapelní Bandcamp, Twitter, Facebook a dokonce i vlastní web, což už se v dnešní Bandzone době moc nevidí. Kdo se o vše stará, jak to stíháte a proč vy to děláte?
Jo, je toho víc, ale aspoň se nějaké to info o nás dostane dál. Spousta lidí z takzvané nezávislé scény nemá ráda Bandzone, takže jsem založil i blog Social Party, kde se snažím psát to samé, co na Bandzone.
Bandcamp zase máme pro lidi ze zahraničí, je to lepší, když si chceš pustit muziku v dobré kvalitě. A Facebook, který máme propojený s Twitterem, zase používáme, abychom informovali fanoušky o novinkách, jako je třeba kdy a kde budeme hrát, jak probíhají naše zkoušky, kdo se kde opil a tak.

Pomohla vám aktivita na těchto webech v plánování proběhlého evropského tour? Kontaktovaly vás zahraniční kapely nebo organizátoři třeba přes Facebook?
Přes Facebook ani ne, většina kontaktů nám byla doporučena přes naše známé z kapel a hodně nám pomáhají kamarádi z Londýna.

„Západní kapely říkají, že na západě je návštěvnost horší než na východě.“

Plánujete další výjezd mimo republiku. Jak se vám to vyplácí?
Tour plánujeme zrovna teď, ale vleče se to. Kapela je skvělý, ale taky drahý koníček, takže jsme rádi, že můžeme cestovat a poznávat nové lidi. Zároveň se u toho docela dost projí a propije, nedej bože, když si chceš koupit nějaký merch nebo si dát na benzínce sprchu. Takže se to vyplácí zážitkama, atmosférou a muzikou, ke které by ses jinak nedostal.

Dočetla jsem se, že se cítíte být mimo opavskou scénu. Není i to důvodem vašeho unikání za hranice?
Může být. Doma není nikdo prorokem. Z jazzových podniků by nás s tím, co hrajem, vyhodili a do punku nám chybí to zásadní – rytmus um-ta, um-ta. Ale o to nadšeněji objevujem dobrý kapely z celý republiky a zahraničí. Jinak je jistý, že se jednotlivé regiony a města ve stylu muziky, co tam jede, opravdu dost liší.

Napadlo vás někdy se odstěhovat třeba do Brna, Olomouce nebo do Prahy, případně do zahraničí?
Určitě napadlo. Nejvíc nás láká Anglie, Kanada a Egypt, už jsme o tom přemýšleli. Pokud jde o Českou republiku, tak nás láká Olomouc, to je pěkné město. A Liberec!

V Čechách je podle většiny promotérů v současné době krize a na klubové koncerty chodí tristně málo lidí, jaký je podle vás důvod? Je to v zahraničí jiné, spolupracují tam lidé víc než u nás?
Západní kapely říkají, že na západě je to horší než na východě. Ale všude bohužel lidi poslouchají hudbu jen z internetu, takže návštěvnost klesá všude. Hraje se ve stylu kapela pro kapelu.

„Všichni, kteří nám dělají koncerty, jsou skvělí lidi.“

Teď nám něco povězte o chystané desce, budete ji natáčet v bzeneckém Shaark studiu jako „Prolomit ledy“?
To zatím nedokážeme říct, chystáme nové věci a budeme je nahrávat postupně. Máme nabídku do nahrávacího studia v Anglii přes kapelu Djevara, ale zase by se to docela dost prodražilo o cestování, ubytování a tak.

Jak se díváte na tuzemské nahrávací společnosti? Je v dnešní době vůbec možné se pod nějakou z nich dostat?
Tak na nezávislé scéně to spíš funguje na principu kamarádství a nejsem si jistý, jestli to je dneska vůbec výhoda být „pod někým“. Spousta kapel si stěžuje, že si stejně desku musí nahrát a vydat za svoje prachy, o koncerty a propagaci se starají sami a ten label je tam pak fakt jenom jako nějaká nálepka, která lidem tak maximálně zaručí nějaké kvality kapely.

Která ze současných DIY „scén“ je vám nejbližší? Všimla jsem si, že se nijak neomezujete v konzumaci masa a alkoholu, setkali jste se kvůli tomu s nevolí některých vyhraněných organizátorů?
Pokud nám tyto názory nikdo nenutí, je to v pořádku a jídlo nám chutná. Jinak ty DIY scény, jestli máš na mysli přímo lidi a kapely kolem, dejme tomu NAAB nebo Silver Rocket, tak to moc neřešíme. Všichni, kteří nám dělají koncerty, jsou skvělí lidi a dobrý kapely se najdou taky všude.

Už jen málo kapel se podporuje prodejem desek svých „konkurentů“ v distru. Ve vaší galerii jsem si ho všimla. Myslíte si, že tahle výpomoc mizí s tím, že se kapelám nevyplácí lisovat CD a radši dají svou tvorbu ke stažení zdarma nebo si vypomůžou vydáním splitka?
Myslím, že distra stále jsou, a s kapelama si nahrávky měníme. Kamarád nám psal, že si naši desku koupil v distru na polském Asymmetry festivalu.

Autorka pořádá koncerty pod hlavičkou Wes Booking.